Tak jsem ve Forli už týden, ale jak to všechno začalo?

V pondělí 9.2. to všechno začalo. Celý den dobalování kufru, který nakonec skoro nešel zavřít a těžký byl k neuzvednutí. Chvíli před odjezdem na autobusák se ještě stavila Jaruška, a taky Špunt s nasmaženými, ještě horkými řízky, chlebem, okurkami a ubrousky (díky, díky). A mohlo se vyrazit. 

V 17:10 byl odjezd. Pan řidič byl víc než nepříjemný, tvářil se velmi důležitě a neodpustil si poznámku, že kdyby chtěl, tak mi kufr nechá na nástupišti. Moc vtipný byl. Naštěstí skončilo pouze u řečí, k činu se nedostal a kufr cestoval se mnou. Za hodinu jsme byli v Brně. Zvonařka, výměna autobusu i pánů řidičů, Grand a hurá do ciziny. To by ale nesměla stát v cestě – a to doslova – jedna bláznivá ženská s dvěma děcky. Chvíli před autobusem, chvíli ve dveřích, nakonec vlezla i do autobusu. Všech se ptala, jestli někdo neví, co se tu děje (snad jen to, že už hodinu jsme měli pokračovat v cestě). Doteď nevím, o co přesně šlo, něco ve smyslu, když ji vyhostí z Itálie, jestli vyhostí spolu s ní i její děti, nebo ty tam zůstanou a ona o ně přijde. Nakonec došlo i k zásahu pánů policistů, kteří bláznivku s vypětím všech sil drželi, asi aby neskočila pod konečně odjíždějící autobus. 

Cesta tedy, sic s hodinovým zpožděním, dál ubíhala. Kousek za hranicemi s Rakouskem nás ještě zastavili, dnes už jakože neexistující, celníci. Po krátké kontrole jsme však pokračovali dál. Páni řidiči byli nakonec šikovní, a hodinové zpoždění dohnali, vlastně předehnali, a do Bologne jsme dojeli o půl hodiny dřív než bylo v řádu. 

Moje cesta ale nekončila, teď bylo třeba dostat se na vlakové nádraží a pokračovat vláčkem. Ještěže mi s kufrem pomohl Honza, který došel a odtáhl ho (další díky), jinak teda nevím, jak bych ten obří přetěžký kufr dotáhla na nádraží, a co víc, dostala do vlaku. Cesta vlakem ubíhala pěkně, za necelou hodinku jsme byli ve Forli. Kufr z vlaku jsem už jaksi vytáhla – mamčina předtucha mě zavalené kufrem se nenaplnila. Ze schodů mi kufr snesl jakýsi hodný „ragazzo italiano“. 

Čekat na nádraží a odvézt do mého půlročního příbytku mě tu měly slečny z organizace Koine. Ale nikdo nikde. Docela jsem znervózněla. Co teď? Tak jsem napsala na nějaké jejich číslo, které bylo určené pro situace nouze. A toto nouze byla. Prý že na mě nezapomněly, ale mají moc práce, a budou tu za 15 minut, u Italů = 45 minut, dohromady hodina čekání před nádražím za neustálého pozorování taxikáři, no zkrátka paráda.

Nakonec jsem se dočkala a přijelo auto se čtyřmi veselými holkami. Naložily jsme věci  jely. Byly tak zabrané do povídání, že jsme hledanou ulici přejely a musely jsme se vracet. Via Battuti Verdi byla ale nakonec zdolána. 

Hurá.

 Nejlepší světový tenista Roger Federer si zajistil postup do třetího kola turnaje Masters v Římě, když porazil Argentince Guillerma Caňase dvakrát 6:3. Proti tomuto hráči se mu přitom v poslední době vůbec nedařilo, loni mu podlehl jak v Miami, tak v Indian Wells.